I

Příběh je to dlouhý, ale kde začít ? Asi u podstaty všeho, už jste si určitě položili párkrát za svůj nanicovatý život otázku "jak vlastně vznikl život?". Možná že věříte v evoluci a tomu, že pocházíte z lidoopa, nebo jste náboženský fanatik a zastáváte svojí pravdu, že vás stvořil Bůh, Alláh, Budha, a nebo věříte tomu že jste se prostě vyskytli někde na zahradě jako Miloš, a nebo vás jen prachsprostě naprogramoval Bill Gates a vy nejste nic jiného než pár jedniček a nul v Matrixu. Nebudu Vás teď soudit a odsuzovat podle toho v co věříte, ale poprosím Vás abyste alespoň při čtení toho příběhu věřili tomu, ve vyšší moc zvanou Bůh.

"Co se to děje?" procedil mezi zuby Klaun, "To je tak, když necháte, aby se plnilo přání každému zmrdovi," neodpustil si rýpavou poznámku.

"Za to že si tady Student přál, aby se vrátil zpět Básník, mu nemusíš ještě nadávat," odrazil na něj mířený útok Kupec a pevněji se chytl židle na které seděl.

Věc se měla takhle. Čtyři přátelé - Básník, Klaun, Kupec a Student seděli jednoho večera ve svém oblíbeném baru, hráli billiard, pili pivo a semtex, když v tom se u nich zjevil Bůh. Slovo dalo slovo, Student si přál, aby se vrátil zpět Básník, který musel odejít domů, a Kupec si přál vědět, jak to vypadá na jiných planetách, na kterých je život, pak-li takové vůbec jsou. Na to se židle, na kterých seděli naši čtyři přátelé, seřadily do čtverce asi tak metr od sebe, proměnily se v celkem pohodlná a navíc otočná křesla a vznesly asi tak 1,5 m nad zem na nějaké skleněné (alespoň tak vypadala) tabuli. Celkem nezvyklé, že? Proto ta slovní přestřelka mezi Klaunem a Kupcem. Židle na které seděl Bůh se také vznesla a zůstala levitovat ve stejné výšce jako předchozí čtyři a také se změnila v křeslo. Bůh byl na křesle otočen zády ke čtveřici, před ním se objevil nějaký ovládací panel, stačilo zmáčknout tlačítko a kolem všech se objevilo průhledné silové pole, takže to vypadlo jako by byli uvězněni ve velké bublině. Rázem bylo futuristické vesmírné plavidlo připraveno na cestu a už se pomalu začalo vznášet ke stropu. Student si jen stačil všimnout ostatních hostů v baru a byl udiven, že si vůbec ničeho nevšímají, jako by je vůbec neviděli. Básník se smutně díval, jak padá pěna na jeho čerstvě doneseném půllitru, který stál na stole, od kterého se pomalu ale jistě vzdaloval a od úst mu ukápla slina.

Student se otočil na Básníka: "Nechci ti do toho Básníku kecat, ale tak se mi zdá že jsi zapomněl polknout."

Básník vrhl na Studenta škaredý pohled a po té na něj chtěl vrhnout i obsah svého žaludku, protože se plavidlo divně zakymácelo. Bohužel (nebo bohudík) se právě v tu chvíli před Básníkem objevil jeho nebližší přítel Pan ruka, který si chtěl zřejmě s Básníkem pokecat a asi si velmi divil že byl přivítán pivem s příměsí HCl.

"Pardon, moje chyba, ještě ten start nemám vychytaný," ozval se Bůh od řídícího pultíku a pouhým pomyšlením očistil Pana ruku. Právě v tu chvíli plavidlo proplulo stropem, jako by tam vůbec žádný nebyl a vzneslo se vzhůru k nebi.

"To je dobrej trik s tím procházením zdí," prohodil Student v naději, že se tím rozjede rozhovor a nemýlil se.

"Tééda," odvětil Kupec, "třeba je to všechno jen hologram."

"Ty drž hubu," utrhl se na Básníka Klaun, "jako by nestačilo, že kvůli tobě letím bůhví kam, to se mi ještě snažíš nakukat, že jsem své těžce vydřené peníze utratil za holopivo?"

"No jo. Já jsem si říkal, že něco tak odpornýho nemohl vzniknout v pivovaru," smál se Student.

Básníkovi zajiskřilo v oku: "Takže to by mi mohl jít ten kulec ve skutečnosti líp, když tam to dělal všechno jen počítač."

"Musím tě zklamat pane Větévko," obrátil se Klaun na Básníka, "zaprvé jsou to jen mrzké Kupcovy teorie a zadruhé tobě by nepomohlo ani kdybys ten Kupcův údajný program hacknul".

"Koukejte už není ani vidět naše město," snažil se Kupec zavést rozhovor někam jinam. Všichni se podívali dolů a mlčky sledovali jak se vzdalují od svých domovů. Bublina začala nabírat stále vyšší rychlost a Země byla stále menší a menší. Najednou se bublina naplnila slunečním světlem, to jak vyplula ze stínu Země a naší cestovatelé se na sebe začali xichtit, protože světlo bylo až moc ostré, naštěstí i s tímto problémem konstruktér počítal a tak se stěny plavidla zabarvily do hněda. Do krásné hněďoučké hnědé barvy sračky, ne nepodobné té, co právě čtete.

"Važte si toho, sem se hned tak nedostaneme," snažil se zalíbit se Kupec.

"Jen abychom se dostali zpátky ještě živí, protože co je mi známo, tak na žádné jiné planetě sluneční soustavy život není a k další hvězdě to není zrovna krůček," rýpl si Klaun.

"Nejbližší hvězda je Proxima Kentauri a je vzdálena 4,2 světelných let," poučil ho Básník. Pokud se Básník domníval, že si u Klauna šplhne, taxe šeredně zmýlil.

"Ty víš, jak člověka potěšit, co?" spražil Básníka Klaun, "takže při troše štěstí se vrátíme někdy, až mi bude 29 a to jen pokud letíme tam na tu hvězdu, jak říkal Básník, je to tak?" Otázka platila na Boha, který se teprve po Klaunově otázce otočil od řízení.

"To je relativní," pronesl tajuplně Bůh a šibalsky na ně mrkl.

"To nešlo jen lusknout prsty, to kolem toho musí být taková komedie?" stěžoval si Kupec. Bůh se mírně zamračil: "To byste si taky stěžovali, že nevíte jestli se vám to jen nezdá a jak je to daleko a vůbec vám se zavděčit je občas docela nemožné."

"A nenašlo by se tedy aspoň něco na pití?" žadonil Kupec.

"No problemo," usmál se Bůh.

V tom se uprostřed mezi čtyřlístkem rozzářilo světlo a když pohaslo stálo tam něco, co se dá jen těžko popsat. Postava v docela sexy krajkovém spodním prádle, ale ta postava. No posuďte sami: půlka vlasů na hlavě blond a půlka hnědá naštěstí zhruba stejně dlouhé, jedno oko zelené, druhé zelenomodré, malý knír pod nosem. Velikost poprsí tak akorát, zbytek hrudníku a břicha lehce ochlupený, v kalhotkách se tvarovala nejasná boule a dlouhé nohy by taky snesly pár tahů holícím strojkem.

"Proboha! Co to je?" tázal se Kupec, jakmile se vzpamatoval z šoku.

Bůh s rozpačitým úsměvem odpověděl: "Sem se snažil vyhovět vašim představám o dokonalé obsluze a tak jsem to smíchal, jak nejlépe to šlo."

"Aha, tak to já se svého dílu na tom monstru radši vzdávám," odevzdaně vzdychl Kupec a pozoroval, jak tmavá polovina vlasů té Boží hříčky světlá.

"Tak to já taky," nechtěl zůstat pozadu za Kupcem Student. Rázem se začaly dlouhé vlasy zkracovat a i poprsí se zmenšilo na velikost "do pusy se vleze a do ruky si naser", nakonec zmizelo i krajkové spodní prádlo a než by řekl švec stál tam úplně nahej chlap.

"Já se taky svýho dílu vzdávám," chtěl situaci rychle zachránit Klaun.

"Jó to nejde," usmál se Bůh mile na Klauna, "to je jen tvoje představa, to by tu pak nic nezůstalo."

"A co Básník?" nechtěl se nechat odbít Klaun.

"Básník žádnou představu nemá," setřel Bůh Klauna. Všichni se soucitně podívali na Básníka. Ten si jich ale vůbec nevšímal, vytřepal ze své peněženky posledních pár desetníků a už stál před Klaunovým naháčem: "Prosím vás, nemáte náhodou kusovku na prodej?"

"Jé, to je debil," smál se Klaun, "copak ty mamrde nevidíš, že je ten chlap úplně nahej? Kam by tu kusovku asi tak mohl dát? Snad že by ji měl strčenou v prdeli." Klaunovi zajiskřilo v oku: "Můžete se prosím vás trošku pootočit a ohnout se?"

"Nééééé!!!! A dost!" vykřikl Kupec, "mě začíná být víc než jen špatně."

Otočil se k Bohu: "Obyčejnej automat by nebyl?"

Bůh pokrčil rameny: "Já říkal, že vám se nemůže nikdo zavděčit." A už tu stál automat. Kupcovi a Studentovi spadl kámen ze srdce a hluboce si vydechli.

II

„Tak co si dáme?“ zeptal se Kupec.

„Kola nebo Semtex, to je dilema co?“ rýpnul si Klaun.

„A co z toho si dáš?“ nechtěl se nechat Kupec.

„Než pít takový hnoje, to bych radši chcípnul žizní,“ zamachroval Klaun.

„ Nech toho Klaune, on si Básník s námi dá kotel, že?“ vložil se mezi ně Student.

„No jo, no“ povzdych si klaun a zatvářil se jako by měl sníst misku červů.

Básník se mezi tím přesunul k automatu, „teda pánové, asi vás zklamu, ale tady je jen jedno tlačítko.“

„Je nás tu většina co pijeme pivo tak je to určitě automat na pivo, a tady Kupec bude sušit hubu,“ začal zase provokovat Klaun.

„Jen aby to nebyl automat na Semtex, to by jsme pak viděli jak dlouho bys machroval,“ držel se svého Kupec.

„Tak mě napadá, že jestli je ten automat místo toho Klaunova řiťopicha, tak by to mělo zvládnou servírovat všechno,“ vmísil se mezi ně Student a usmál se úlisně na Klauna.

Klaun se obrátil k Básíkovi „Tak už něco objednej,“ zamlouval Studentovu narážku.

„A co si dáte,“ zeptal se Básník a tvářil se nedočkavě.

„Já si dám Bechera,“ objednal si první Student.

„Pro mě vodku s ledem jako vždy,“ přidal se Kupec.

„Jako vždy pane Násosko?“ zasmál se Klaun, „za celej život měl dva kotle vodky a už je to jako vždy?“

Studen se zamračil na Klauna, „tak to nezdržuj.“

„Tat ta dadada tata, Teqila,“ zanotoval Klaun.

„A já si dám hraběte Fernétyho,“ objednal si jako poslední Básník a už chtěl zmáčknout tlačítko.

„Počkej !“ Zakřičel Kupec.„Radši si objednej ten Fernet normálně, Bůh ví co nebo kdo by z toho automatu vylezl“

„Tak teda Fernet,“ opravil se Básník.

„Taky pokazíš každou srandu,“ prohodil ke Kupci Bůh od řídícího pultu.

Mezi tím Básník zmáčknul tlačítko a z automatu vyjel tácek s objednanými nápoji a talířkem se solí a citronem. Básník vzal tácek a každému podal jednu sklenku. Bohužel když podával Klaunovi jeho talířek, nějak se mu zatřásla ruka a citron se skutálel z talířku na podlahu. „Promiň Klaune,“ omlouval se Básník a hned se shýbl pro citron, pak vytáhl z kapsy zmuchlaný kapesník a začal citron otírat. Až ho shledal čitým vrátil ho na talíř a ten podával nechápavě zírajícímu Klaunovi.

„Co s tím mám jako dělat ty dobytče?“ pronesl Klaun k Básníkovi. Ten se zatvářil uraženě. „No pane Klaune, sůl si dáte na hřbet ruky, slíznete jí, citron vykousnete a pak“ „A pak se pobliju,“ skočil mu do řeči Klaun. Vrazil talířek zpět Básníkovi do ruky, „strč si ho do prdele a objednej mi novej“.

„Si ho objednejte sám, pane fajnovko,“ urazil se Básník a sedl si do svého křesla. Klaun vstal položil talířek na tác a strčil jej do automatu, tácek hned zmizel v jeho útrobách.

„Objednej mi Semtex,“ ozval se Kupec. „A mě pivo,“ připojil se Student.

„A co ty pane Násosko, taky pivo?“ zeptal se Klanu Básníka.

„Si dejte co chcete, já se vás o nic neprosím,“ pronesl uraženě Básník.

„Sůl, citron, Semtex a 3x pivo,“ objednal Klanu a zmáčkl tlačítko.

Z automatu vyjel tácek. „To by mě zajímalo, jestli to není ten samý citron,“ zeptal se Kupec.

„Ne, tenhle je větší,“ odpověděl mu Klaun.

„Neděl ze sebe krávu,“ přemlouval Klaun Básníka, který si nechtěl vzít pivo.

„Já se nic nechtěl,“ trval uraženě na svém Básník.

Klaun postavil pivo na zem k básníkovu křeslu a šel si sednout do svého.

Básník, vstal, vzal pivo, a strčil ho zpět do automatu, pivo zmizelo.

„Jedno pivo,“ řekl Básník a zmáčknul tlačítko a z automatu vyjelo pivo.

„To je vůl jak anděl,“ bušil si do hlavy Klaun.

Kupec se Studentem se smáli a dívali se jak si Básník nese vítězoslavně pivo.

„Tak na co si připijeme?“ zeptal se Kupec.

„Na úspěch naší výpravy,“ pronesl Student a pozvedl svůj kotel.

„Na Básníkův kapesník, “ pozvedl svůj kotel Klaun.

„Na kamarády a kamrdy,“ přidal se Básník.

„Na úspěch naší výpravy,“ přidal se Kupec, kterému Studentův přípitek připadal nejrozumnější a nic vlastního se mu vymýšlet nechtělo.

Všichni vyprázdnili své skleničky a kupec se hned napil Semtexu, pak vstal posbíral prázdné panáky a strčil je do automatu.

Básník vypil na ex své pivo. Obrátil se ke Kupci, „ Dej to tam prosím a objednej další.“

„Hle ať se hned nezboříš,“ káral ho Studen.

„Bez obav, musím přece využít toho, že je to tu gratis.“

Básník se rozvalil ve svém křesle, usrkával pivo a díval se do vesmíru.

Student, Kupec a Klaun rozvíjeli svou teorii kam asi tak letí. V tom se Básník ve svém křesle napřímil a bezradně se rozhlédl. „Teda pánové, nevíte někdo z vás kde je tu ona místnost?“

„Ale jistě,“ zavtipkoval Kupec, „třetí dveře vpravo.“

„Moc vtipné,“ durdil se Básník.

Bůh se otočil od svého pultu, „vydrž, za 20 min jsme tam.“

Básník se smutně podíval na své pivo, „zrovna když je to zadarmo tak tu nejsou záchody.“

„Tak to udělej jako v Blbý a blbější, ti to dělali do láhví, ty to udělej do půllitru.,“ smál se Klaun.

„Neraď mu takový píčoviny, nebo to fakt udělá,“ pokáral ho Student, „ne, Básníku, musíš počkat až dorazíme do cíle.“

„Dá si někdo?“ zeptal se Klaun a vytáhl krabiču Davidoffek.

Vzali si všichni.

„Není tu popelník,“ upozornil Kupec. V tu ránu ze země vijel velký skleněný popelník.

„To je obsluhu, to si dám líbit, jen ty záchody kdyby tu byly,“ ozval se Básník.

„Dáme si závod kdo dřív vykouří cigaretu,“ navrhl Kupec.

Všichni nikdo nic nenamítal, Klaun vytáhl zapalovač a všem připálil, pak se zeptal, „až po filtr?“

„Ne to by byl humus, co takhle po první písmenko?“ navrhl Kupec.

„Jsem pro,“ souhlasil Student.

Klaun začal odpočítávat, „ tři, dva, jedna, teď.“

Všichni začali šlukovat jak o život, Kupcovi a Studentovi přišlo k smíchu jak se všichni snaží a tak se začali smát, takže Básník a Klaun před nimi měli za chvíli náskok. Vyhrál Klaun před Básníkem asi tak o 3 vteřiny. Kupec a Student dokouřili zanedlouho také. Všude bylo plno kouře a všichni čtyři byli zelení a bylo jim špatně.

„To byl zase kurevskej nápad, takovej mohl napadnout jen Kupce,“ nadával Klaun.

„Tak nevím jestli se dřív pomočím nebo poseru,“ stěžoval si Básník.

Bůh vepředu nechápavě zakroutil hlavou a zapnul klimatizaci, za chvíli byl kouř pryč a zelené obličeje pomalu začaly dostávat zdravou barvu.

„Mě je blbě, že nemám ani tužku,“ smál se Kupec, „to si musíme někdy zase zopakovat.“

„Se mnou nepočítej,“ odmítl Student.

V tom ukázal Básník směrem k Bohovi a řekl, „hele.“

„Ano Básníku to je Bůh, je tu s námi už víc než hodinu, fajn že sis ho všiml,“ zdrbl Básníka Klaun.

„To vím taky kdo to je, já myslím to před ním, pane chytrej,“ nenechal se odbýt Básník.

„Jo ty myslíš ty tlačítka a páčky?“ to je řídící pult.

„No a ještě před tím řídícím pultem, pár tisíc kilometrů, před ním je co?“

Všichni se zadívali před naší bublinu a spatřili jsme nějakou hvězdu ke které jsme zřejmě letěli.

„No jo,“ zauvažoval Kupec, „asi letíme k nějaké planetě co obíhá tuhle hvězdu.“

Nikdo nemluvil, jen se dívali jak se ta hvězda přibližuje. Bublina se zatemňovala podle toho jak se přibližovali, aby nebyli oslněni prudkým světlem.

„Támhle vpravo dole,“ ukazoval Student.

Všichni se zadívali ve směru, kam ukazoval Student,

„No jo něco tam je,“ dal Klaun Studentovi zapravdu.

„Ale planeta to asi není, není to kulaté,“ přidal se Básník.

„Já nic nevidím,“ stěžoval si Kupec.

„Ten tvar je divnej,“ dumal Student, „že by nějakej vesmírnej odpad?“

„No jo už to vidím,“ zaradoval se Kupec, „ale myslím že odpad to nebude, to bude něco většího.“

„Myslím, že se to brzy dozvíme, protože jak to tak vypadá tak letíme k tomu,“ ozval se Klaun a hned dodal, „no jo tady Kupec si přeje různý pičoviny a my pak skončíme někde na smetišti“.

„Jo? A jak víš, že je to smetiště? Máš nějaký šestý smysl, který tě nasměruje na smetiště vzdálené x milionů kilometrů?“ durdil se Kupec.

„Na to nepotřebuju žádný 6 smysl, stačí se podívat na tebe a je hned každýmu jasný kam zamíříme, když vyslovíš takový stupidní přání,“ rýpal dál Klaun.

Klanu na to,„Nebýt mě tak bys seděl v hospodě a nic bys neviděl.“

„A kdo se tě prosil? Mě je v hospodě docela dobře.“

„No já jsem taky o takového spolucestující neprosil“

„Hned toho nechte,“ vmísil se mezi ně Student, „hele Klaune já jsem docela rád, že můžu být na tomhle výletě a nevidím zatím jediný důvod proč bys měl být nasranej.“

„Jen počkej ještě to neskončilo,“ pronesl vítězně Klaun.

III

„Už se na tom dají rozeznat detaily,“ hlásil Básník.

„No, ale ti tak nevím co to může být,“ odpověděl Básníkovi Kupec.

„To není možné, já už vím co to je“ pronesl Student, který si mezitím stoupl vedle Kupce, „Terry Pratchett psal o světu na krunýři želvy a tady se před námi šine slimák“